Můj milý deníčku

17. června 2015 v 19:52 | Direct
Má mysl mi vždy bránila připouštět si spoustu věcí ...a když si připustím i to, že za to má mysl nemůže, konečně budu moct obvinit i sám sebe (což nedává moc smysl, ale "Nothing is more wretched than the mind of a man conscious of guilt").

Namlouvat si něco tak dlouho, až v tu vlastní lež uvěříte, jen aby jste následně zjistili, že ona věc, je jen lež vytvořená vlastní spíše neexistující sebeúctou. S onou prolomenou vlastní lží pak žít a opět se přesvědčovat a nalhávat si opak pravdy, která kdysi bývala skutečností, ale nic z ní už nezbylo. Je pozdě. Pozdě cokoli zachraňovat a i kdyby tohle byla lež, nic se nezmění. Nikdy to nebude jako dřív. Nebo to snad prožívat znovu?!? Znovu si něco namlouvat?!? (což je asi ten kolotoč)
Lhát si ...že změnit se pomůže. Změnit vše. Utéct od pravdy. Zkrátka ne.



Kresba která nikdy neměla tvář, osoba která nikdy neexistovala. Jen lež která krásou předčila očekávání (krásou není myšlena kresba srsly... wtf). Těžké si představit dokonalost a následně ji vyobrazit, když jste ji ještě nepoznali... a když jí poznáte, zjistíte že vyobrazit nejde. Vytvoříte jen další lež a sebeklam, který nakonec překoná vaše myšlenky.


Kresba časem zestárla a pohled na ni se změnil, pohled na skutečnou osobu za ní však nikoli a ačkoli už tvář má, pořád zůstane dívkou ve větru, jako ve snech... které byly daleko přede vším. Pokud je to jen další moje lež, tak vím, že tuhle si nikdy nepřipustím.

A to jsou mé největší lži, lži které jsem dal sám sobě a tím je pocítili i ostatní. Nebo to snad celé bylo jen v mé hlavě?
Případný odkaz na čmárance tady
 


Komentáře

1 Andey Andey | Web | 17. června 2015 v 21:31 | Reagovat

Souhlasím s tebou od pravdy nelze utéct. :)Dřív nebo později nás stejně dožene.

2 rovnejinak rovnejinak | E-mail | Web | 17. června 2015 v 22:04 | Reagovat

[1]: A právě tehdy už je většinou pozdě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama