Život jako dvojitá expozice

6. září 2015 v 19:21 | Otherwise |  Můj milý deníčku
Prolínají-li se vám životní vzpomínky do normálního života!?! (moment, to je otázka?) Tak na tom jste ... inu všelijak. Neříkám, že je čas na změnu, na znovuzrození či další amnésii. Eh... jen prostě klidně seďte a ... Seďte krucinál!

Přes jednu věc není člověk schopen sledovat druhou, i když celek utváří nádherný pohled na svět, pravda je schována za druhou, třetí expozicí. Je jich tolik, kolik si jich vybudujeme. Vybudujeme si jich tolik, kolik nám bude stačit k neupřímnému pohledu na tento svět. Podvědomě filtrujeme a překrýváme skutečnosti, které nás děsí a které ani nechceme vidět. Jeden obraz překrývá druhý, ale pro co? Pro naše lepší dobro? Házíme si před oči falešnou mlhu, která nám sice zabraňuje v rozhledu, ale dovoluje nám se vůbec dívat. Popravdě, není se čemu divit. Lepší omezený pohled než slepota z pravdy no ne?
Únor 2010 huh? Thanks Obama.

Na odstraňování čehokoli je pozdě a ani radu tu nejspíš nenajdete, neboť nepatřím mezi ty znalé, ba ani jsem neprohlédl na onen skutečný podklad. Jen jsem chtěl ... ah, to je jedno. Teď už to víte.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 6. září 2015 v 19:36 | Reagovat

Mě se prolínají pořád...především minulost. A nejhorší na tom je, že pak nevím, co je a co není pravda.

2 Otherwise Otherwise | E-mail | Web | 14. září 2015 v 20:31 | Reagovat

[1]:  Pravda... "je někde hluboko uvnitř".

3 Otherwise Otherwise | E-mail | Web | 14. září 2015 v 20:31 | Reagovat

[1]:  Pravda... "je někde hluboko uvnitř".

4 Otherwise Otherwise | E-mail | Web | 14. září 2015 v 20:36 | Reagovat

aha aha, taky dobrej spam... šit.
BTW, zapomněl jsem se zeptat, kdo v tom (obrázku) co vidí. Tedy né že by na tom záleželo.

5 Aya Aya | Web | 15. září 2015 v 13:10 | Reagovat

Přes jednu věc není člověk schopen pozorovat druhou. Krutá pravda. Jsme tak zaslepení prací, že nám kolikrát dělá problém udělat si čas na to hezké, když pracovat nemusíme.
Při pohledu na koně jsem si vzpomněla, jak jsem v létě hrála šachy.

6 Mič Mič | Web | 20. září 2015 v 19:41 | Reagovat

Tá hmla, ktorú má človek pred očami, je niekedy to posledné, čo ho ešte ako tak posúva vpred... A nejdem tu písať nič depresívne, radšej idem pozerať do steny...

7 Otherwise Otherwise | E-mail | Web | 20. září 2015 v 20:48 | Reagovat

[6]: No právě, všechny nás to žene v před. Nutí nás doufat, přesvědčuje nás věřit. Kdo by chtěl prozřít je blázen, nikdo nechce vidět pravdu, ani já ne. Je to smutné, ale o jednu vrstvu blíže k pravdě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama