Říjen 2015

YOU WIN!!!

16. října 2015 v 18:08 | Direct |  Můj milý deníčku

Ať už jste nesmrtelní nebo ne, váš jediný bůh... je slunce!

První sníh vše změní

15. října 2015 v 19:19 | Direct |  Můj milý deníčku
Podzim klepe na okna rozevlátými listy stromů a je těžké neznít negativně. Myšlenkové paláce se boří pod tíhou vlastních představ. Inspirace se vytrácejí jako zelené listí, sychravý vánek přináší jen nepříjemný pocit na lících, což přináší inspirace nové.
Uvědomujeme si, že se blíží období, kdy vše končí, stejně jako si spadané listí uvědomuje, že nejsou přáteli podzimu.
Odškrtneme další rok, další, další.

A to jsem nechtěl znít negativně.

Yeey... našly se fotky z druhého foťáku z dovolené. (neptejte se proč to vytahuju teď, ale je v tom něco pozitivního)
Tak sem s trochou letní nálady.

Kvalita do vašeho koryta

6. října 2015 v 20:44 | Otherwise |  Můj milý deníčku
Jsme si tak jisti svou existencí v sobeckém zahleděni do své vlastní hlavy, že nejsme schopni vnímat realitu z jiného úhlu.

"Co když máš pravdu a oni se mýlí", jistě každý z nás zná. Co když ale jsme to my, kteří se celou dobu mýlí. Co když jsme to my, kteří stojí opodál, nešťastni koukajíc na proud, který ovšem není tak jednoduše lineární, jak ho můžeme vnímat. Proto je pro nás snadnější utvrzovat se ve vlastní pravdě, kvůli obtížnosti pochopit ostatní.


Realita však vypadá mnohem krutěji, neboť jsme na ni uzavřeni ve vlastním vystředěném vesmíru, určeném jen pro nás.
Naše realita je však mnohem snadnější, neboť nejsme schopni vnímat realitu ostatních a vyosit náš vesmír.


Nakonec nikdo není šťastný, jen ostatní jdou aspoň lepším proudem. Nebo je to jen naše domněnka? Tak proč jsme ti špatní, co se mýlí? Co když se mýlí všichni? Spějeme k vlastní záhubě? Neměli bychom nejdříve najít problémy v nás?


I Know
I am wrong
I am sorry


Oh-oh uh-uh ohhh

1. října 2015 v 21:29 | Otherwise |  Můj milý deníčku
Když nás problémy přemáhají a smutek nás dusí, kde najdeme vůli a odvahu pokračovat?
Odpověď můžeme najít v pečujícím hlasu přítele, náhodném setkání s knihou nebo z osobní víry.
Pro Janet, pomoc přišla z její víry, ale také z veverky.
Krátce po jejím rozvodu, Janet ztratila otce. Pak přišla o práci a měla také problémy s penězi.
Janet však nejen přežila, propracovala si svou cestu z malomyslnosti a teď... říká že život je znovu skvělý.
Jak se to mohlo stát?
Řekla mi, že jednoho podzimního dne, když byla na dně,
sledovala veverku ukládající ořechy na zimu.
Jeden po druhém, je nosila do hnízda.
A pomyslela si, že pokud se veverka dokáže postarat sama o sebe s přicházející krutou zimou, tak já taky.
Když rozbiji mé problémy na malé kousky,
budu schopna nést je, stejně jako ony žaludy, jeden po druhém.