Znovu a znovu

8. prosince 2015 v 21:37 | Otherwise |  Můj milý deníčku
Už je to nějaká ta doba, co je/byl tento článek v procesu tvoření, ale pochopte že vyjádřit všechny "emouce"... žádná sranda. Možná by to chtělo založit i novou rubriku!?! "Rubriku kdy mluvím o hudbě?" "heh" ..."HEH"

Myslím, že by se sem hodilo i varování o dalším čtení... takže dál jen na vlastní rizoto.



Co vůbec může znamenat ... slova jako "alba která mi změnila život". Vždyť kvůli nim jsme tak nešťastní, připomínajíc nám minulost a prázdnotu přelitou v součastnost. Každá nota, akord či věta pokračující v krutou realitu dneška. Alba která představují každé emoce navazující na současnost. Nebo jsem jen já, co to moc řeší?
Ať už "sad song" vystřídaný něčím živějším, nikdy to nebude jako obyčejná skladba hrající v rádiu. Nikdy se člověk nezbaví toho teskně špatného pocitu po budoucnosti představeném v minulosti, vyvolaným oblíbenou kapelou. Těžko to popsat.

(4.4.15. Praha Lucerna MB)

"Třináct příběhů" (1999)... koncipována jako jedna skladba, svými navazujícími songy jako stvořená k jednorázovému poslechu. Plná klasicky do sebe zahleděných textů, vytvořené ve zvláštním universu Dandy Warhols. Jakoby nic v onu necelou hodinku neexistovalo, všechny problémy člověka opustily a jediné co dávalo smysl, bylo vyprávění třinácti příběhů, třinácti songů. Songů nijak výrazně srdcervoucích, ale dostatečně chytlavých, aby si v albu našel člověk své od Pop-rocku k alternative po psychadelic. A ať už párek líbajících se gayů na levo, nebo nově vznikající pár na pravo... dokazující, že emoce na koncertech nechybí, bylo fajn stát uprostřed davu a přitom slyšet jen vlatní myšlenky doprovázené hudbou, nevnímajíce okolí, jen myšlenky s hudbou.


A co vaše "alba která změnila život"? huh?
Myšleno takové album, které poslechnete celé bez šáhnutí po přepínači? Takové které hraje při vzpomínání na minulost i budoucnost, takové které se vás drží, ať už máte náladu na cokoli.

Mimochodem pamatujete na mladický seriál Veronica Mars... na bájo upoutávku "We used to be friends"... stejná kapela
( -_-). Nepamatujete? Nikdo nemá nikomu za zlé že ne... přece už jsem trochu pamětník.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mič Mič | Web | 19. prosince 2015 v 15:50 | Reagovat

Hm, tie pocity sa úplne nedajú popísať. Ale najhoršie je, keď kvôli spomienkam svoju obľúbenú kapelu pomaly zavrhneš. A  pritom ťa hudba baviť neprestane, len ťa prestanú baviť spomienky.
Čo sa mňa osobne týka, je pár albumov, ktoré fakt zmenili môj život, môj pohľad na svet a podobne. Z každého žánru, ktorý som kedy počúvala by som mohla vybrať pár. A hoci môj život najviac ovplyvnil v poslednom čase kpop, to tu riešiť nechcem. Ale mám pár albumov, ku ktorým sa neustále vraciam. A za tých pár rokov ma neomrzeli. Ale to má, konieckoncov, asi každý, alebo nie?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama