Někdy ztratím sám sebe, někdy ve špatných cestách

6. února 2016 v 19:56 | Otherwise |  Můj milý deníčku
Přemýšlím co vám říct, co je příliš osobní a co zase ne, co je příliš nudné a co lidi neurazí. V tom se v konečném závěru dostávám k tomu názoru, že je pro mě lepší mlčet. Mnohokrát se to neosvědčilo, mnohokrát toho lituji, ale kdo nic nedělá nic nezkazí ne? amma right?

Jsou tomu asi tak 5-6 let mé návštěvnosti na blog.cz a přitom jen půlrok aktivity... a cítím se, jakoby slova měnila vše, ale přitom neznamenala nic. Protože všechny odpovědi už jsou dávno v nás. Je to důvod k zamyšlení, nebo ke konci všeho? Nemyslím si.
Proto si kladu otázku, jsem ten koho sledovat? Protože rád držm přežívající věci naživu? Ten který se dokáže topit i ve vzduchu? Jste to vy kteří musí zachraňovat každý moment se mnou.

Jeden moudrý člověk řekl:
"Nejhorší je to, že lidé páchají činy, a přisuzují tomu zvířecí charakter... tedy "zvěrstva", přičemž jsou to činy čistě lidského charakteru, které pácháme." Neměli bychom je tedy nazývat lidskostmi?
Tento blog je plný lidskostí a přitom se nebere ani vážně. Plný věcí co by člověk ani nevyslovil.

Proč nezaložím nějaké smysluplné rubriky? proč sakra neudělám použitelné menu a kdy konečně přibude nějaký normální článek? Listovat v něčím deníků je vždy bez nápověd, rubrik a menu ne? (smysl to však většinou dává)... Až moc otazníků na jeden článek? Možná?
Jako střela plná šílenství, já jsem šílenství a tento blog je střela! Nechme si to projít hlavou!
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama