Motivací zlost

2. prosince 2016 v 23:52 | Dircet |  Můj milý deníčku
Pomalu koukám jak se většina mých oblibených blogerů postupně vytrácí a pozoruji, že se vytrácím i já. Nemůžu říct, že by nebylo o čem psát, že by nebyl čas nebo chuť. Chuť na to nebyla asi ani před lety (*jedním rokem), ale i přes to je článků poskrovnu a nejen ode mne. Co se tedy děje? (Né že bych to bral nějak vážně a snažil se být regulerním blogem... ah... dostaneme se k jádru pudla damn it).

Pomalu jsem přišel na to, co udržuje můj mozek v malém pokroku než v den před ním. Co mě donutí přemýšlet. Co mě donutí myslet. Není to věc, za kterou by člověk měl být nějak zvlášť pyšný (I guess). Přeci jen se vnímá dost negativně, pokud jde ruku v ruce s "motivací", neboť je opakem těch věcí pozitivních... a ty věci sou emoce (eh, budu litovat že jsem to řekl, ale ještě neklikejte na ten křížek prohlížeče, je toho víc).

Nikdy mě k ničemu nedonutila pozitivní emoce, radost nás vždy drží v uvědomění, že je vše správně a vše dobře dopadne, že to, co se děje, je zkrátka správně a nechceme přestat. Rádi si užijeme těch radostných momentů více, a proto nás nic nenutí vyrazit z oněch zajetých kolejí, které by mohly dopadnout vykolejením z pozitiva. Raději si užijeme pomalé šednutí až do ztracena.
Naopak, vždy to byl hněv, strach, pocit nejistoty, co mě donutil jednat. Myslím, že když se všichni trochu podíváme do své "duše", uvidíme tyto pocity v každém ze svých rozhodnutí. Strach a hněv nás žene dopředu, nutí nás se měnit, nutí nás si vybírat. Nutí nás vnímat ten opravdový život který bolí. (myšleno spíše tu filosofickou bolest, bo co já můžu vědět). To radost nedokáže, nebo aspoň né v takovém měřítku.

Většina mých raných článků byla napsána v rozhořčení a strachu, není zas tak podstatné z čeho... neboť byla zlost neopodstatněná a neoprávněná, avšak pocit strachu velil mozku a mozek se snažil vymýšlet důvody a výmluvy, které skončily jako opodstatnění pro mne - na tomto skladišti prázdného textu. I teď píši článek pod nátlakem sama sebe a určitě to není z čiré radosti. Nemusí to nutně znamenat špatnou věc, při pohledu na spoustu názorů v našich životech člověk potřebuje trochu zapálení pro věc, trochu strachu. Přece jen, je to lidštější než kdy před tím.

ale nechci znít negativně

#BackInTheGoodOldMoodAgain

Závěrem: Nekončím, jen si potřebuju uvědomit že stále žiju... a smrtelně vykolejit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Khira Khira | 9. června 2017 v 0:20 | Reagovat

Naprostá pravda. Většina z mého blogu je taky napsaná z nespokojenosti, z frustrace ze zlosti. Taky pak se samotnýma článkama nejsem tak spokojená.

A to je fakt ironie, že zrovna přes tyhle negativní emoce se člověk musí prodrat... k tý "lepší kreativitě" :D (wtf) Jen prostě... tu negativitu chci ze sebe vypsat.
A někdy to může jít i dál. A ze zlosti vyjde smíření. A pochopení.

Napsala sem ti sem někdy koment? :D Asi ne. Tak tu ho máš. Fakt trefnej článek 8o) (bez ironie)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama